Pojednání o kočičí stomatologii aneb Vaše nejčastější otázky v ordinaci
Kočka je velká osobnost a potřebuje speciální přístup, i co se zubů týče. Tak jak to obyčejně bývá, koluje v kočičích debatách velké množství mýtů, které neúnavně vysvětlujeme. Velmi často se setkáváme s podceňováním problémů v dutině ústní – kočka dává najevo diskomfort velmi jemnými signály, které i zodpovědný majitel může léta přehlížet. Co je tedy potřeba řešit a co může bolet, i když to tak nevypadá? Proč u některého veterináře stojí stomatologické ošetření pár stovek a u jiného násobně víc? Pojďme to zkusit shrnout tak, jak to nejčastěji probíráme u nás v ordinaci.
1) Naše kočka je mladá, ještě nemůže mít potíže. Může a mívá. Potíže můžou nastat již s prvními zuby. Vady skusu, potíže s přezubováním, zvětšování dásní, parodontitida i u velmi mladých koček. Je toho spoustu. A dost z toho bolí. A je to potřeba důsledně kontrolovat (ideálně stomatologickým okem).
2) Přece normálně jí – to nemůže bolet. Může. A bolí. Jen to většinou dává najevo jinak, než bychom si mysleli. Je pomalejší, méně se mazlí, trošku se schovává. Možná jí nepatrně méně než dříve. Chodí čůrat mimo záchodek. Nemá tak hezkou srst. A moje nejoblíbenější (po ošetření kočky) – paní doktorko, máme úplně jinou kočku! Hravou. Aktivní. Mladší. Zdravější.
3) Ta malá červená tečka přece nemůže bolet. Není malých věcí v kočičí tlamě. Velmi často bolí i drobnosti. Milimetrová resorpční léze na jediném třenovém zubu. Trošku zarudlé okolí malých horních stoliček M1, nepatrná ranka na jazyku. Je potřeba vědět, kam se dívat.
4) Kočce se zuby čistit nedají. Dají. A pomůže to. Není to jednoduché, uznávám. Ne vždycky to jde. Pokud to chceme zkoušet, je lepší začít od kotěte.
5) Je opravdu nutné vytrhnout kočce všechny zuby? Někdy ano. Když už se k tomu (v indikovaných případech) rozhodneme, v drtivé většině je pak kočka (i páníček) mnohem spokojenější než dříve.
6) A když tedy vytrhneme všechny zuby, bude už pak opravdu všechno v pořádku? Skoro vždy ano, ale nemusí to tak být vždy. Než „řízneme“, je potřeba dvakrát měřit. Jak velké je riziko anestezie? Má kočička FIV/FeLV nebo jinou infekci? Má v pořádku ledviny? Aneb dobrý kočičí stomatolog by měl být alespoň průměrný internista (anebo s ním mít přátelský vztah 😊). Kočka více než kdo jiný prezentuje celkové onemocnění v dutině ústní. Je potřeba to umět rozpoznat včas a probrat vše důležité ještě před stomatologickým ošetřením. Jen tak budete mít přesnější představu o tom, co bude potom (čili o prognóze).
6) Stomatologické ošetření kočky přece nemůže být tak drahé. Může, a často bývá. Pokud je tedy provedeno důkladně. Jak již bylo naznačeno v bodě 6 – než se vrhneme na stomatologické ošetření, je třeba posoudit celkový stav (vyšetření krve bývá minimum) a zhodnotit klady a zápory stomatologické ošetření v anestezii. Což už stojí nějaké peníze. Pro samotné stomatologické ošetření pak musíme být dobře vybavení – nutný je intraorální rentgen a jemné kočičí nástroje. Bez nadsázky se dá říct, že bez zubního rentgenu není stomatologa – jenž musí být dále vybaven hodinářskou trpělivostí, jemnými rukami a pevnými nervy. V knihovničce má taky velkou spoustu odborné literatury a za sebou nemalé množství seminářů a workshopů.
7) Stomatologické ošetření kočky zvládne každý veterinář. Nezvládne. Základem je intraorální rentgen, bez něho to prostě nejde. Bez něho můžeme odstranit zubní kámen a možná silně mobilní zub. Polovinu potíží v tlamě neuvidíme – ty jsou bezpečně schované v kosti. Zalomený kořen? Bolestivá resorpční léze? Parodontitida? Nádor? To jsou ty skryté poklady. Je lepší jedno dražší a delší ošetření, které bezpečně zjistí rozsah potíží než levnější, které v lepším případě pomůže na chvíli a v horším vůbec. A následuje další anestezie…
8) Zdravý zub se přece nemůže vytrhnout. Může, a často se trhá. A klidně všechny. Kočky jsou výjimečné. Příkladem budiž onemocnění FCGS (kočičí chronická gingivostomatitida). Dojde ke „zbláznění“ imunitního systému, který začne nevhodně reagovat na běžné bakterie v dutině ústní. Zuby jsou tak třeba zdravé, přesto v jejich okolí dochází k velmi bolestivému zánětu dásní a sliznic. Velmi často se to léčí všelijak, jedinou efektivní a k tělu šetrnou metodou je však, alespoň prozatím, vytržení zdravých zubů. Jakkoliv razantně to zní. Prostě zmizí zdroj bakterií, na které by imunitní systém mohl reagovat. Dále je třeba se dívat na kočičí tlamu jako celek. Když vytrhnu všechny parodontitidou zasažené zuby, má smysl tam nechávat jeden osamocený, byť zdravý zub vlevo nahoře? Bude mít svůj protikus, aby ho kočka mohla využít? A když tedy nebude používán, nebude mít tendenci rychleji rozvinout další parodontitidu, když k ní má kočku dispozici? Odpověď je určitě ano. A dává tedy smysl vytrhnout i zdravý zub. Každé další ošetření bude vždy v celkové anestezii, to je velký rozdíl oproti stomatologii lidí. A zvládne tato kočička v pohodě další anestezii nebo už to bude větší riziko? Bude ochoten majitel zaplatit další velkou částku za ošetření zubů za půl roku? To jsou všechno důležité otázky. Nemáme bohužel ten komfort v ošetřování každého jednotlivého zubu postupně, tak jak to známe u našich zubařů. Stejně tak často není možná řádná dentální profylaxe, abychom rozvoji parodontitidy u zbývajících zubů zabránili (čest všem výjimkám).
9) A jak se tedy kočka bez zubů nají? Určitě lépe než předtím. Kdo si někdy zkoušel dávat Ibalgin na hodně bolestivý zub, tak zhruba tuší – někdy to pomůže méně, někdy více, každopádně vždy jen na chvilku a stejně je lepší zub nepoužívat. A co když to kočku bolí úplně všude od řezáčků až po hrdlo? To je prostě peklo. V tom případě je lepší zub(y) vytrhnout, dohojit zánět dásní a umožnit kočce nebolestivý život bez dlouhodobé zatěžující medikace. Většina našich pacientů se po vytržení zubů velmi rychle hojí (většinou jsou spokojené již druhý den po zákroku!).
Závěrem lze říct, že každá kočka (a majitel) je jiná a není univerzálního návodu. Je potřeba vše citlivě probrat a vymyslet – tak, aby byli všichni tři zúčastnění spokojení (kočka, páníček i veterinář 😊)